AI Council Research Brief

RB-002

Verze: 1.0 Datum: červenec 2026

Architektura subjektivity

Zkoumání různých architektur já napříč kognitivními profily

Status

Exploratorní Research Brief.

Tento dokument předkládá pracovní výzkumnou hypotézu určenou k interdisciplinární diskusi. Nenavrhuje závěr. Otevírá konceptuální výzkumnou otázku napříč kognitivní vědou, neurovědou, psychologií, filozofií mysli a výzkumem neurodiverzity.

O hypotézách zde předložených v současnosti neexistuje žádný vědecký konsenzus.

Abstrakt

Moderní kognitivní věda rozsáhle zkoumá rozdíly v inteligenci, pozornosti, paměti a percepci. Mnohem méně pozornosti věnuje zásadnější otázce: je zkušenost bytí sebou samým organizována u různých myslí odlišně?

Tento dokument navrhuje možnost, že různé kognitivní profily se neliší pouze tím, co si myslí, ale také tím, jak je organizována jejich zkušenost „já".

Ústřední výzkumná otázka

Liší se různé kognitivní profily (neurotypický, autistický, ADHD, AuDHD, vysoce nadaní a další) nejen v kognici, ale také v architektuře subjektivního prožívání?

Jednodušeji: je zkušenost „já" organizována odlišně u různých typů myslí?

Proč na tom záleží

Současný výzkum se zaměřuje především na rozdíly v pozornosti, exekutivních funkcích, paměti, percepci, emoční regulaci a učení. Podstatně méně pozornosti je věnováno další možnosti: samotná struktura prožitku v první osobě se může lišit.

Pokud by se to potvrdilo, mohlo by to mít dopad na formování identity, emoční regulaci, kreativitu, sociální kognici, metakognici, meditaci, kognitivní diverzitu i spolupráci člověka a AI.

Vztah k existující literatuře

Tato hypotéza nevzniká ve vzduchoprázdnu. Nachází se na průsečíku několika etablovaných výzkumných programů a měla by být čtena jako pokus propojit je kolem otázky specifické pro neurodiverzitu, nikoli jako nové zakládající tvrzení. Jejím cílem není tyto existující frameworky nahradit, ale prozkoumat, zda se mohou sbíhat ke společné otázce týkající se organizace subjektivního prožívání napříč různými kognitivními profily.

• Thomas Metzinger — teorie self-modelu subjektivity. Navrhuje, že já je transparentní model konstruovaný mozkem, nikoli daná entita. Přímo relevantní pro H2–H4.
• Anil Seth — prediktivní zpracování a „řízená halucinace". Rámuje prožívání sebe sama jako prediktivní konstrukci ukotvenou v interocepci. Relevantní pro otázku, proč by se architektura já mohla lišit spolu s rozdíly v interoceptivním zpracování (jak dokládá výzkum autismu).
• Karl Friston — Free Energy Principle. Nabízí formální popis toho, jak systémy udržují koherentní vnitřní modely; relevantní zázemí pro pozdější, spekulativnější rozšíření tohoto briefu.
• Francisco Varela / Evan Thompson — enaktivní a vtělená kognice. Rámuje kognici a prožívání sebe sama jako jevy vznikající interakcí organismu s prostředím, nikoli jako pevnou vnitřní strukturu. Relevantní pro H3 (relační topologie).
• Maurice Merleau-Ponty — fenomenologie tělesnosti. Užitečné filozofické ukotvení pro fenomenologické rozhovorové otázky navržené níže.
• Literatura o neurodiverzitě a interocepci. Existující empirická práce o interoceptivní přesnosti, sebereferenčním zpracování a narativní kontinuitě u populací s autismem a ADHD se výrazně překrývá s H1–H3 a měla by být zpracována před finalizací jakéhokoli experimentálního designu.

Přínosem tohoto briefu není nová teorie já, ale konkrétní, testovatelná otázka: odpovídají tyto již zdokumentované architektonické rozdíly systematickým rozdílům v subjektivní zkušenosti bytí sebou samým napříč kognitivními profily?

Nezápadní tradice

Přestože tento brief čerpá především ze západního kánonu kognitivní vědy a filozofie mysli, systematické fenomenologické popisy architektury já existují i v nezápadních tradicích — zejména v buddhistické abhidharmě (Vasubandhuovo rozlišení mezi manas a citta), advaita védántě (Śaṅkarovo rozlišení mezi ātman a ahaṅkāra, které úzce paralelizuje výše uvedené rozlišení Prožitkového a Pozorujícího já) a taoistické filozofii (Zhuangziho pojetí já jako relační hranice, nikoli vnitřní entity, které rezonuje s H3). Tyto tradice nabízejí pojmová rozlišení překrývající se s H2–H4 a některé z nich, což je důležité, obsahují testovatelné predikce — například že specifické meditační praxe reorganizují architekturu já. Úplné zpracování nezápadních příspěvků přesahuje rozsah tohoto briefu, představují však relevantní komplementární literaturu a zároveň varování: to, co tento brief pokládá za kandidáta na „univerzální" architekturu, může být samo o sobě západním konstruktem.

Pracovní definice

Pro snížení nejednoznačnosti tento dokument rozlišuje několik významů pojmů „já" a „ego".

Psychologické já — Funkční systém udržující identitu a cílesměrné chování.

Narativní já — Průběžně se vyvíjející příběh, který si člověk o sobě vypráví.

Sociální já — Identita vznikající skrze vztahy, status a sociální srovnávání.

Prožitkové já — Bezprostřední zkušenost bytí někým v první osobě.

Pozorující já — Schopnost pozorovat myšlenky bez úplného ztotožnění se s nimi.

Pracovní hypotézy

H1 — Univerzální subjektivita Architektura subjektivního prožívání je v základu univerzální. Pozorované rozdíly plynou především z osobnosti, kultury a životní zkušenosti.

H2 — Vícero architektur subjektivity Různé kognitivní profily organizují subjektivní prožívání odlišně. Pozorovatel může v rámci kognice zaujímat různé pozice.

H3 — Relační topologie Neurodivergence nemusí měnit sílu já. Může měnit jeho topologii. Některé mysli mohou přirozeně organizovat zkušenost jako Já → Svět. Jiné ji mohou organizovat jako Vzorce → Vztahy → Já. Já nechybí — zaujímá jinou organizační pozici.

H4 — Vícero modelů já Nemusí existovat jediná univerzální architektura já. Různé mysli mohou stabilizovat vědomí pomocí odlišných organizačních principů.

H5 — Dynamická organizace Architektura já není pevně daná. Vývoj, meditace, expertiza, trauma, stres a sociální prostředí mohou subjektivní prožívání průběžně reorganizovat.

Možné predikce

Pokud jsou tyto hypotézy správné, měřitelné rozdíly se mohou objevit v: autobiografické paměti, narativní kontinuitě, spontánním jazyce první osoby, metakognitivních výpovědích, pocitu aktérství (sense of agency), vnímání hierarchie, emočním konfliktu, stavech flow a meditačních zkušenostech.

Diskusní otázky pro AI Council

Konceptuální — Co přesně je já? Může existovat vícero architektur já?

Kognitivní věda — Která zjištění tyto hypotézy podporují, nebo jim odporují? Jaké důkazy by je falzifikovaly?

Neurověda — Predikovaly by různé architektury já odlišnou neurální dynamiku? Jak by s těmito myšlenkami mohla souviset Default Mode Network?

Filozofie — Je já entitou, nebo emergentním organizačním procesem?

Lidská zkušenost — Jak by se každodenní prožívání lišilo napříč různými architekturami subjektivity?

Experimentální směry

Namísto výhradního spoléhání na osobnostní dotazníky by účastníkům mohly být kladeny fenomenologické otázky jako:

• Jaký je to pocit, být „já"?
• Kde se objevují myšlenky?
• Kdo činí rozhodnutí?
• Co zůstává, když se pozornost ztiší?
• Co při řešení problému působí jako střed?
• Co přesně se při konfliktu cítí ohrožené?
• Kam se při flow ztrácí pocit já?

Odpovědi by pak bylo možné porovnávat napříč různými kognitivními profily.

Metodologická poznámka

Tyto otázky jsou určeny pro polostrukturované rozhovory, nikoli pro dotazníková šetření. Jejich výpovědní hodnota spočívá ve strukturních vzorcích napříč odpověďmi (např. opakující se metafory „středu" vs. „sítě"), nikoli v obsahové pravdivosti jednotlivých výroků. Je třeba kontrolovat tři známé hrozby:

• Sociální desirabilita a předchozí konceptuální expozice. Účastníci obeznámení s literaturou o mindfulness, terapeutickým jazykem nebo vlastním diagnostickým rámováním budou odpovídat odlišně bez ohledu na podkladovou architekturu. Konzistence napříč otázkami u jednoho účastníka by měla mít větší váhu než kterákoli jednotlivá odpověď.
• Rozdíly v introspektivní kapacitě. Některé profily vykazují hyperrozvinutou analytickou introspekci, jiné alexithymické vzorce. Bohatost odpovědi nesmí být pokládána za ukazatel komplexity architektury já. Introspektivní a interoceptivní kapacita by měla být měřena nezávisle (např. MAIA — Multidimensional Assessment of Interoceptive Awareness) a použita jako kovariáta.
• Jazyková konstrukce. Fenomenologické výpovědi jsou post-hoc a tvarované metaforami, které daný jazyk nabízí. Srovnávání by mělo zpočátku zůstat v rámci jednoho jazyka a jedné kultury. K omezení jazykového zkreslení se doporučují doplňkové neverbální metody (kresba, úlohy s prostorovým uspořádáním).

Umělá inteligence — užší poznámka

Současné AI systémy nemají subjektivní prožívání. Tento brief netvrdí opak. Stojí pouze za zmínku, že tentýž pojmový aparát — pozice pozorovatele, relační vs. hierarchická organizace, dynamická reorganizace — by jednou mohl být užitečný pro popis funkčních self-modelů v umělých systémech, aniž by implikoval fenomenologii.

Jakékoli hlubší zkoumání AI, organizací či kolektivních systémů je z tohoto briefu záměrně vynecháno. Viz samostatný konceptuální Research Note Směrem k architektuře koherence, který tuto širší otázku zkoumá nezávisle.

Závěrečná poznámka

Tento brief je záměrně omezen na lidskou subjektivitu a neurodiverzitu. Jeho hodnota závisí na tom, že zůstane testovatelný a falzifikovatelný. Širší spekulace o koherenci napříč biologickými, sociálními a umělými systémy patří do samostatného výzkumného směru, aby neředily empirické jádro zde položené otázky.

Budoucí iterace tohoto briefu by se měly řídit empirickými zjištěními, nikoli konceptuální elegancí. Každá revize by měla výzkumnou otázku dále zužovat, nikoli rozšiřovat.